Jízda s FoxLenkou

thajská měna: Baht

1 BHT = cca 0,72 Kč 🙂


Fox dostal návod. Tam přestoupíš, tudy půjdeš, tam zahneš doleva… Bangkok je blázinec.
Dali to. Procestovali osmimilionovým Bangkokem, kde byli prvně, a našli náš hostel. A nepotřebovali GPS ani volat. Vyrážíme do nočního reje na Khao San Road a Soi Rambuttri, kapely se přebíjejí, jak kolem přecházíš, rock, jazz, reggae, divoký tanec světel. V davu se mezi stánky s pad thai a tričky proplétá maník s praženými štíry, popíjíme pivo, radujeme se ze shledání. Spát jdeme asi ve tři, druhý den se projedeme po řece prohlédnout si klášter Ležícího Buddhy Wat Pho a nedopatřením se dostáváme i k protějšímu krásnému Wat Arun, večer sedáme na vlak na Koh Phangan.
Do vlaku tajně pronášíme tašku plnou ledu a piv. Jak led taje, objevíme pak pod lehátkem louži jako brno, která se rozlévá do uličky. Hadr nemáme, tak vodu sosáme ubrousky a kapesníčky, rychle rychle než přijdou průvodčí, kteří ve slušivých padnoucích uniformách vypadají jako stundbaumfuhreři, mokrý špinavý „hnůj“ pak zase není kam vyhodit… Za okny se míhá Thajsko a my ve vlaku kecáme s Čechy, kteří dostali palandu hned nad námi.
V noci vystupujeme v Surat Thani a spolehlivý thajský balíkový systém na turisty nás dopravuje až do přístavu a třídí podle barevných samolepek na tričkách na ty správné lodi. Slunce praží, střídavě se opékáme a skrýváme ve stínu, poprvé vytahujeme mé ukulele a thajské moře poprvé slyší Ryvoly. A na obzoru z hladiny roste Koh Phangan…
V přístavním městečku Thong Sala schováváme bágly v cestovce v centru a vyrážíme užít food market a podívat se po pěkné hadrotě. Na tržišti úžasně vaří a mají tam asi dvě stě kombinací ovocných shaků, které si namixujete podle přání. Doporučuju jahody s ostružinami, malinami a borůvkami… Ale banán s ananasem a jogurtem je taky výborný 🙂
Když jsme „vythongsalovaní“, bereme tágo na druhý konec ostrova do mého oblíbeného Chaloklumu.
Nacházíme si místo přímo pár metrů od pláže, abychom si užili plážovou pohodu a každý večer nakoupíme zásoby a děláme mejdany u stolů na pláži. Fox konečně poznává Mimíka a sednou si na první dobrou, dokonce se nám na dva večery podaří půjčit si kytaru a přimět k pár songům i Mimíka, který to nedržel pár let. Na dvě noci se pak stěhujeme do nádherného restortu Haad Gruad s bazénem, ve kterém večer cucáme drahé pivo a čumíme na noční moře.
Fox s ním podle plánu vleze i s bombou pod vodu a vrací se nadšený s tím, že to MUSÍM zkusit taky. Když to říká, tak asi musím. Proč jsem si to zatím vlastně ještě nezkusil? No, bude čas na závěr, až budu na Phanganu užívat zaslouženou dovolenou. Zatím sklízím poznámky, že pořád pracuju – protože je těžké pochopit, že někdo může být na takovémhle místě stále v práci. Jako dovču vnímám jen posledních 14 dní, kdy se naopak donutím vůbec nepracovat, ale zatím… Jsem v práci 🙂
FoxLenka ale mají jen 14 dní a chceme jim ukázat co nejvíc v rámci možností, takže po třech dnech vyrážíme z Phanganu do Khao Soku a přes noc na jezero. Po cestě kupujeme v jedné zastávce levné lístky na cestu zpět do Bangkoku, což se později ukáže být osudovou chybou. Vesnice Khao Sok je malá, ale plná barů, restaurací a cestovek po národním parku. Ukazujeme jim u řeky krásný tree house Resort, ale usuzujeme, že na tu jednu noc nemá cenu se z našeho Smiley Resortu stěhovat.
Ráno nás odvážejí k jezeru a lodí se zastávkami na prohlídku nejhezčích skal po cestě do resortu Smiley na jezeře. FoxLenka vyráží na sit on top kajak, večer nás lodí berou na „safari“ – pozorování divokých opic, a večer ještě dlouho sedíme před chatkou a hrajeme na ukulele. Ráno znovu „safari“ a po obědě odjezd zpět ke hrázi a do Smiley Resortu v Khao Soku.
Autobus do Bangkoku byl fakt spací. Málem jsem usnul nad zapnutým notebookem, přišlo to hrozně rychle. Probudilo nás až hlasité volání „Bangkok, vystupovat!“. Vyvoraní sbíráme v pět ráno věci na noční ulici a šlapeme k „našemu“ hotelu, ale noční služba mě nezná a nenechá nás odpočinout dole v recepci, pokud se rovnou neubytujeme – což nechceme, protože odpoledne vyrážíme vlakem směr Lopburi.
Teprve v Lopburi Lenka koukne do šrajtofle – a chybí jí asi dvě stovky dolarů. Bahty tam zůstaly. Mámě chybí 80 dolarů. Dáváme to dohromady: hrozně rychle a najednou jsme v autobusu usnuli – všichni, řidičův prostor byl oddělený a dole salonek zavřený, aby byli všichni v jednom prostoru, neprobudila nás změna rytmu jízdy při pojíždění Bangkokem – museli nás uspat nějakým plynem a za jízdy probrat osobní věci. Já měl šrajtofli v boční kapse gatí, proto ji asi nenašli. Autobus už nedohledáme, nikdo z nás si nepoznamenal značku. Když vás někdo uspí a obere, je to jako znásilnění… Vydýcháváme to, jdeme se projít a podívat na opice.
U „opičího“ kláštera na tlupu narážíme, asi 80 opic leze po domě i chodníku, houpe se a proplétá v drátech. Fotíme je a jsme vítaná atrakce, lezou po nás a zkoumají, co by se dalo vytáhnout, utrhnout a šlohnout, máma je nemůže dostat se zad. Pak jim někdo nasypal melouny a tlupa se na ně vrhla, měli jsme na čas pokoj.
Na prohlídku Lopburi stačí jeden den, nazítří se FoxLenka odpojují a berou to po cestě do BKK přes Ayutthayu, bývalé hlavní město plné památek. Den po nich odjede i máma, dáváme si ještě na poslední chvíli Mueang Boran – Ancient Siam. Viz další fotoblog.

Buddha-inv

Buddha-inv

Komentáře

Přidat komentář

Emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.